Vyhledat
  • Zuzana Malina Cernohousova

Malíři Umlaufové

Umlaufové pocházejí z Mlýnice u Štítů. V roce 1836 se rodina se sedmi dětmi přestěhovala z Mlýnice (původní název Dorflenz

u Šilperka) do Kyšperka, dnešního Letohradu.

HISTORIE ZÁMEČKU MLÝNICE A SKLÁŘSKÁ MINULOST:

V místě dnešní vsi byla původně sklářská huť, o které je první zmínka už v roce 1481, kdy je jmenovaná jako součást štíteckého panství. Tu v tomto roce kupuje Jan z Dalčic od Albrechta staršího ze Šternberka. Dále panství vlastnili Krčmové z Koněpas (1490–1531), Berkové z Dubé (1531–1569) a po nich Jan z Boskovic, který je prodává v roce 1576 Matyáší Žalkovskému ze Žalkovic a poprvé je zmíněna i ves Mlýnice. Jan Žalkovský v roce 1594 postupuje sklárnu, dvůr a mlýn do správy členovi staré sklářské rodiny Dominiku Schürerovi z Waldheimu. Tento přistěhovalec z Německa, který založil mnoho skláren a v roce 1592 byl povýšen do šlechtického stavu, měl sklárnu v Bílé Vodě pouze jako poddaný Žalkovských, než roku 1612 koupil v okolí Bílé vody další pozemky a založil tak samostatné panství. Jeho přídomek z Waldheimu není podle vsi u Tachové založené později, ale znamená lesní domov a je podle skláren založených v lesích. Dominik Schürer v roce 1598 ve vsi postavil kostel a malý renesanční zámek. V polovině 17. století sňatkem s Dominikovou vnučkou Reginou získává Zikmund Langer z Langendorfu a jeho rod vlastní panství až do roku 1737, kdy jej kupuje Václav Josef

z Lichtenštejna a připojuje k panství Ruda. Zámek se tím mění

v sídlo úředníků. Sklárna byla v 70. letech 18. století zrušena

a zámek se stal prostou obytnou budovou. V budově zámku se narodili regionální malíři Dominik Umlauf a jeho synové Ignác (1821) a Jan (1825).

Jan byl velmi váženým malířem, inspiroval i Alfonse Muchu, který jej navštívil v ateliéru v Kyšperku. Byl také průkopníkem fotografie. Pan Scheufler o něm píše: „Jistěže se může považovat za průkopníka fotografie, nebylo tolik autorů mimo velká města, kteří poměrně úspěšně malovali a také, poměrně záhy, fotografovali. V jeho životopisných statích není ovšem o fotografování zmínka. Bylo by velmi záslužné jeho dílo zpracovat, navštívit místa, kde jsou práce obou bratrů (namnoze v kostelích), díla zdokumentovat….“


Dominik Umlauf

Syn Christofa Umlaufa (1745 – 1834) rolníka z Dorflenze čp. 7.

Narozen roku 1792 v Mlýnici čp. 7, původně zámeček, pak hostinec, zemřel v Kyšperku roku 1872. Otec jej dal vyučit houslařem, jenže jeho umělecké nadání bylo všestranné, což záhy dokázal. Pracoval pro soukromé osoby i pro církev. Mlýnice byla pro jeho práci příliš malá a zakázky by jej, coby umělce, neuživily, proto se přestěhoval

v roce 1830 do Kyšperka, kde žil až do své smrti v roce 1872. Pokud je známo, nedochovaly se žádné housle jeho výroby. Jeho manželka byla Johanna Kubíčková z Moravy.

"Vrozený talent vedl jej však ku pracem uměleckým a tak se stal

samoukem – malířem a řezbářem. Je uváděn v publikacích jako jeden

z nejznámějších výrobců betlémů Králicka. Po celý život pracoval

v Kyšperku v tomto oboru. Malova, vyřezával, pozlacoval (štafíroval) v kostelích i pro soukromé domácnosti. V mnoha domácnostech

se uchovaly jeho práce. Roku 1847 renovoval sousoší se sloupem Panny Marie na kyšpereckém náměstí. Pro svou vážnost, oblíbenost

a obětavost jmenován byl čestným měšťanem Kyšperka 4. 11. 1847. Malířské vlohy otce samouka přešly na jeho dítky, z nichž zvláště vynikli synové Ignác a Jan. Také dcera Matylda jevila přirozený talent a malířské nadání.

Dominik Umlauf se stal členem důstojnického sboru Národní gardy dne 20.6.1848. Národní garda byla založena k obhájení vlastnictví a udržení pořádku ve městě. Měla 64 členů a mohli do ní vstupovat občané zbraně schopní do věku 60 let. Stal se nadporučíkem

a zástupcem velitele Jana Heissiga.


Ignác / Hynek / Umlauf

Geniálním malířem byl zvláště syn Ignác.

Hynek Umlauf, narozený 12. srpna 1821 v Mlýnici, zemřel 8. září 1851, tedy třicetiletý, svoboden. Byl neobyčejně talentovaný.

Profesor Josef Mádl praví o něm ve svém článku o Umlaufech (v XIV. ročníku Volných směrů, č. 9 str. 301). – Řekl bych:“ Marold první polovice XIX. století“.

Vychodil hlavní školu v Poličce. Roku 1836 patnáctiletý vstoupil

na pražskou malířskou akademii, kde pracoval za ředitele profesora Tkadlíka po tři roky a získal dvě ceny. Tam byl současně s Josefem Mánesem. Roku 1839 přešel na akademii do Vídně, kde se stává technicky i umělecky příslušníkem této školy. Na jeho tvorbu měli vliv zejména malíři učitelé Ferdinand Georgie Waldmüller a Peter Fendi. Vyspěl na znamenitého portrétistu a malíře žánrů. Zde působil až do roku 1847. Roku 1849 se zdržoval v Moravském Šumperku a Slezském Gräfenberku. Časem zase u rodičů v Kyšperku. Podnikl studijní cestu do Uher (okolí lázní Mehadie). Odjel opět do Vídně, ale nemocen vrátil se do Kyšperka, kde zemřel na počátku vrcholné doby svého tvoření k velkému zármutku svých rodičů i sourozenců

a velké škodě umění, jež by svým štětcem byl obohatil ještě mnohými krásnými obrazy.

Z jeho tvorby upoutá každého návštěvníka Vojáčkovy galerie zvláště krásný velký portrét dámy v bohatém hávu. Obraz ten, malovaný

v lázních Mehadii, /dnes Rumunsko/ představuje ruskou velkokněžnu. Ignác Umlauf, neznámo pro jakou příčinu, přivezl tento portrét nedokončený v obličeji domů. Na to brzy umřel. Aby v postavě skvostně vypracovaný obraz nebyl neúplností svou na zmar, domaloval jej bratr jeho Jan obličejem své první choti trochu zidealizovaným. Rám je práce otce Dominika Umlaufa a tak je celek výtvorem všech tří Umlaufů.

Z jiných obrazů Ignácových byly zastoupeny na výstavě Umlaufovské, uspořádané v jedné třídě zdejší školy v červnu roku 1929 při sletu Sokolské župy Orlické v Kyšperku, kromě uvedeného portrétu ještě tyto obrazy:

* vlastní portrét (autoportrét) Ignácův, malovaný roku 1849

* portrét bratra Jana ve věku 25 let.

Tento jeden z nejlepších děl Ignácových byl reprodukován v XII. ročníku Volných směrů a ve Štanclově kalendáři roku 1917.

Obraz *Žebračka přinesl v reprodukci časopis Jaro v II. ročníku, čísle 3 roku 1908.

Jmenované tři obrazy byly velmi ceněny na výstavách v Praze roku 1891, 1895, 1908.

První dva jsou v majetku mé rodiny.

Též akvarely: *Dráteník a *portrét bratra Františka Umlaufa, poštmistra v Potštejně.

Ze zámku v Kyšperku zapůjčeny na výstavu: *portrét hraběte Josefa Nimptsche v nádherné uniformě kyrysníka císařské stráže a dva obrazy *„Svatá rodina“.

Rodina továrníka Fischla v Kyšperku zapůjčila 21 krásných skic

a studií tužkou i kolorovaných. Tolik Ignácových a Janových děl bylo asi tenkrát naposledy pohromadě.

Ve Vídni jsou, nebo byly v paláci Augarten genre: *Víno, ženy a zpěv. V Koburku *portrét hraběte Pařížského.

Ve Vídeňském Novém městě, ve vojenské akademii *portréty polních maršálků z Heinau a z Augustinů.

Akvarel *Žebravé děti maloval Ignác Umlauf jako dar císaře Františka Josefa I anglické královně Viktorii při její návštěvě ve Vídni.

Jsou ještě jiné práce Ignácovy: portréty, studie, genry v majetku příbuzných i jiných soukromníků, o nichž se ví, i o kterých se neví."

Městské muzeum v Letohradě na podzim roku 2013 rozšířilo svou sbírku o výjimečný obraz.

Muzeu se ozval pán z Liberce s tím, že je potomkem letohradské rodiny Kněžků a že zdědil po dědečkovi obraz, který byl v jejich rodině po dlouhá léta. Příbuzní mu poradili, ať kontaktuje naše muzeum, že odsud rodina pocházela, a nabídne nám jej. Maloval ho prý jakýsi Umlauf a je na něm pravděpodobně portrét některého příbuzného.

Alois Kněžek byl místním řídícím učitelem a zapisovatelem, sepsal také Rodové paměti Kunčic, které zpracoval a nechal vydat knižně kronikář Kamil Moravec. Zapsal se tak do historie našeho města, a proto jsme se o obraz začali zajímat. Vyžádali jsme si odborný posudek, který však odhalil ještě zajímavější skutečnost. Obraz namaloval Hynek Umlauf a jedná se o jeho vlastní *autoportrét. Dle obrázku se navíc ukázalo, že v muzeu máme vystavenou *fotografii Hynka, podle které obraz namaloval.

"Hynek (Ignác) Umlauf se narodil roku 1821 do rodiny malíře a řezbáře Dominika Umlaufa. Tato umělecká rodina žila v Kyšperku (dnes Letohradě) na náměstí a její stopy nalezneme po širokém okolí. Spolu s bratrem Janem studovali ve Vídni malířskou akademii. Starší a talentovanější Hynek však předčasně zemřel ve třiceti letech. Byl vynikajícím portrétistou. Jeden z jeho obrazů, Žebravé děti, byl dokonce ve sbírkách anglické královny. Letohradské muzeum mělo dosud ve sbírkách pouze dva jeho obrazy, malý obrázek krajiny a neznámou ruskou velkokněžnu, která je spolu s obrazy od Jana Umlaufa vystavena v zámecké expozici. Tam jsou k vidění portréty Jana Umlaufa, jeho manželky, otce Dominika s manželkou, jen Hynek dosud chyběl. Obraz je ve velmi dobrém stavu. Vznikl roku 1849 a jedná se o portrét v tradičním pojetí tehdy doznívajícího empíru a plně rozvinutého biedermeieru. Detailně propracovaná tvář poukazuje na vysokou uměleckou kvalitu díla. Zajímavostí je jistě i původní vyřezávaný rám, který vytvořil Hynkův otec Dominik Umlauf. Obraz je momentálně dočasně vystaven v expozici městského muzea, než se definitivně přestěhuje „za rodinou" na zámek."

Dagmar Bednářová, kurátorka muzejních sbírek


Že Hynek Umlauf patřil mezi významné malíře své doby svědčí i jeho obraz „Podobizna“ uvěřejněný v Uměleckém měsíčníku Volné směry (str.137), kde jsou uveřejněny obrazy malířů Národního divadla Hynaise, Ženíška, Aleše, Myslbeka, , ale i Švabinského, Kašpara, Štursy apod.

Výpis z knihy Opuštěná paleta autorky Alžběty Birnbaumové.

Vydalo nakladatelství Topič Praha v roce 1942.

Je to sborník malířů, kteří odešli předčasně, strana 11:

Tak dospíváme v časovém sledu k prvému význačnému zjevu mezi těmito předčasně odešlými, Ignáci Umlaufovi (1821 – 1851). Patří do skupiny žáků velmi zajímavé a pro vývoj našeho umění důležité školy Tkadlíkovy. Nadaný Umlauf získal již na pražské akademii dvě ceny a jejich pomocí přešel do Vídně (Vien), kde se stal přes své mládí velmi vyhledávaným malířem podobizen a krajin v eklektickém směru Waldmüllerově. Avšak jako mnoho jiných, kteří vycházejí z českého prostředí, spíše než studená romantika skalnatých hor zláká ho během vývoje rovinatý kraj uherský, kde nachází dostatečnou šíři pro svoji citovost. Leč práce jeho byla přerušena krutou nemocí, které ve 30 letech podlehl. (Narodil se r. 1821 V Mlýnici na Moravě, zemřel roku 1851 v Kyšperku, kde jeho otec byl rolníkem.)

Z vlastní podobizny poznáváme ho jako muže noblesního, který má cit pro jemnost linie i pro barvu. Byl Biedermeierovským realistou

v onom nejzajímavějším prvovýznamu, neboť dovedl ve svých portrétech a vše přemáhající laskavostí líčiti i typy ne právě krásné. Podkládá svoje práce proniknutím do hloubky karakteru portrétovaného

a zachycením výrazu činí jej výmluvným.

Miloš Jiránek, prohlížeje jeho pozůstalost, praví o něm, že byl neobyčejným technickým talentem, kterého by bylo lze karakterizovati jako Marolda poloviny devatenáctého století.

V. Volavka soudí, že Umlauf je spojkou od řemesla k velkému umění, neboť převádí řemeslný portrét do poloh, ve kterých se stává zážitkem a není již jen pouhou reprodukcí.

Tento doposud nedosti povšimnutý rozlet mladého umělce jest z nejsmutnějších kapitol života syna malého rolníka z pomezí Čecha

a Moravy, kterému se otevíraly i nejvznešenější salony kvetoucí Vídně (Vien) a který zanechal cenný doklad svého nadání, ducha, píle a karakternosti.

Jeho díla byla vystavována i na výstavách jako například:

*Výstava kreseb a studii starších českých mistrů z doby 1780 – 1879

( K. Herain ) 1923

*Výstava Národní galerie krajským galeriím v roce 1950

*XXXVIII výstava S.V.U Mánes v roce 1911

V zahraničních katalozích je často uváděn jako rakouský malíř.

...

....


Jan Umlauf - viz článek na blogu!


Zdroj: dokument z Muzea Letohrad.

11 zobrazení0 komentář